Voda, jeden z nejdůležitějších předpokladů života, není v přírodě čistá, ale obsahuje vesměs nežádoucí příměsi a rozpuštěné látky. Vodu nelze užívat ve stavu, v jakém se v přírodě nachází, a je nutná úprava vody nebo alespoň filtrace vody.

Tento článek se věnuje eliminaci nebo alespoň potlačení pachu z vody. Jedná se zejména o případy, kdy je řešena úprava vody ze studní a místních zdrojů.

Zápach je způsoben rozpuštěnými plyny ve vodě. Jeho příčina je různá, zde jsou uvedeny nejčastěji se vyskytující příčiny pachu ve vodě. Zároveň jsou uvedeny metody a postupy k jeho potlačení.

Hnilobný zápach vody, zejména v kopaných povrchových studních. Příčinou jsou tzv. bahenní plyny. Jedná se o směs nasycených i nenasycených uhlovodíků, které vznikají rozkladem organických látek přítomných v geologickém podloží nebo přímo ve vodě. Z vody se pak uvolňují ve formě plynných zplodin a způsobují charakteristický hnilobný zápach. Pokud se jedná o neudržovanou kopanou nebo málo užívanou studnu, doporučujeme její odborné vyčištění a dezinfekci, tím se může hnilobný zápach vody značně potlačit. Pokud zápach přetrvává, je ve většině případů vhodná filtrace aktivním uhlím.

Železitá voda. Pokud je ve vodě zvýšený obsah železa, manganu nebo je voda tvrdá, může být instalací filtračních zařízení k jejich snížení pach potlačen úplně, částečně nebo vůbec. Pokud pach stále přetrvává, je nutno k jeho potlačení použít další technologie a  zařízení uvedená v ostatních odstavcích.

Zápach po sirovodíku (zkažená vejce), zejména v redukčním prostředí v hlubinných vrtech a při současné přítomnosti zvýšených obsahů železa a manganu. Odstraněním železa a manganu se může pach snížit úplně, částečně nebo vůbec. Hlavní příčinou zápachu po sirovodíku je přítomnost anaerobních bakterií, které jsou sice zdraví neškodné, ovšem v redukčním prostředí se „živí“ ve vodě přítomnými sulfáty a redukují je na sulfidy (sirovodík). Sirovodík lze odstranit změnou charakteru vody její oxidací. Pro malé a střední výkony je nejhodnější dávkování chlordioxidu.

Zapáchá pouze teplá voda po ohřevu v bojleru. Jedná se o stejný případ jako je uvedeno v předchozím bodu, neboť anaerobní bakterie se při teplotě tzv. „ekonomického“ ohřevu (kolem 60°C) množí mnohem rychleji. Kromě ekonomického ohřevu je třeba občas na dva až tři dny zvýšit ohřev na maximum. Produkci sirovodíku podporují též vodíkové ionty z ochranné anody bojleru, proto ve většině případů pomůže anodu vymontovat, i když se tím sníží životnost ohřívače vody,

Různý specifický zápach, daný charakterem znečištění. Jedná se např. o znečištění těkavými organickými látkami nebo různými přísadami anorganického nebo organického původu. Volba vhodné technologie a filtračního zařízení závisí na charakteru znečištění.